Zde najdete kontakty na vedoucí dětského oddílu:

Při snaze o popis našeho uskupení někomu "zvenčí" říkáme, že jsme prostě KANOISTICKÝ TURISTICKÝ DĚTSKÝ ODDÍL SK ZLÍCHOV což samosebou nevystihuje témeř nic. Asi jako kdyby jste o své milované babičce prohlásili že je to prostě matka jednoho z vašich rodičů. A nebo že váš domácí mazlíček je prostě příslušník druhu asimilovaných psovitých šelem. Vystihuje to sice pravdu, ale... není to ono :-) 

Pokusit se stručně, jasně a výstižně naší "grupu" je nad(ne)lidskej úkol, taxe pokuste ocenit aspoň mou snahu...

Trocha historie přec nikoho nezabije: Jsme oddíl s tradicí delší než jsem schopná vůbec přesně určit. Nicméně jasné je, že tento oddíl existoval už v dobách, kdy zde byl úplně jiný režim, jiný stát, jiná společnost...a hlavně ani já jsem ještě nebyla na světě. Důkazem jsou staré, ručne psané kroniky s černobílými fotkami z dobových akcí (k nahlédnutí v loděnici) a spousty lidí dospělého i důchodového věku, kteří se neustále v loděnici objevují a ochotně s námi sdílí své vzpomínky na své vodácké začátky.
 

Ale abychom přešli k tomuto století: Od dob tohoto "vodáckého pravěku" se všechno změnilo (jako vlastně celý svět) - pramice a laminátové kanoe v podstatě z našich řek vymizely. Spolu s dřevěným pádlem a polystyrénovou vestou. Ani se nepořádají pravidelné nástupy, nejezdí pořád jen Sázava a tak...ježdění na vodě začíná být náročnějším sportem. Není nenormální jezdit na vodu a závody do ciziny. Plastové kajaky a deblovky nikdo už nesleduje s vykulenýma očima. Změnili se jezy, technika jízdy a protože se klade větší důraz na vodní záchranu, jezdí se čím dál tím těžší úseky.

Horší je, že se změnili i lidi a málokdo vymění vyhřátý panelák a víkendové putování mezi televizí a počítačem za trochu nepohodlí a zimy, ale hlavně adrenalinu, zážitků a legrace s kamarády. Skoro jako by nikdo nevěděl, o co přichází...

A přímo k oddílu: Na vodě se dá jezdit různě. Záleží na každém co mu vyhovuje. Jeden extrém jsou "žluté banány z půjčoven na Sázave" a druhý kajakáři v půjmetrových kajacích vrhajících se z téměř suchých kolmých skalních stěn. My se snažíme zachovat si zdravou rovnováhu, přesto se postupem času čím dál tím víc blížíme k těm stěnám. Jako dětský oddíl jezdíme na plastových zavřených "deblovkách" (kanoe pro dva lidi), ale najde se i příležitost naučit se jezdit na kajaku. Každou středeční schůzku (pokud nám nebrání takové banality jako půl metrová vrstva ledu nebo jarní povodně) chodíme na Vltavu, kde se můžeme v klidu projet a popovídat si, protrénovat ježdění v brankách, zazávodit si a zahrát nějaké hry na lodích(např. vybíjená) nebo se zdokonalovat v základních záběrech(vsaďte se, že je vždy co zlepšovat). Každý druhý víkend se pořádá autobusový zájezd na vodu, kde si každý určitě nějakou řeku pro sebe najde. Klidnější a pomalejší řeky jako Berounka, Sázava, Vltava mají také své kouzlo. Opačným extrémem jsou závody a vypouštění přehrad na Teplé, Střele, Otavě atd.