Zde najdete kontakty na vedoucí dětského oddílu:

Tak sme se vydali na první vodu v roce. A jak to dopadlo?

To už posuďte sami.

Víte, jaký je to šok, probudit se v 6 hodin ráno, když máte jet na vodu a venkovní teploměr ukazuje jen 5 stupňů? Příjemný pocit to není- ta vyhřátá postýlka volá zpět, ale ne- to my se musíme sejít v 7 u loděnice. Náš „Dětský oddíl" se sešel opět v hojném počtu přibližně 4 lidí- záleží na tom, kdo se tam chce počítat. Někteří z nás jeli na deblovce a jiní zas na kajaku, ale navázat si musel každý svojí loď- sice se do toho nikomu moc nechtělo, ale nějak se to zvládlo. A hurá může se vyjet!!

Cesta probíhala poměrně v klidu, asi to bude tím, že tam chyběli ti hlavní bordeláři- no ale radši je jmenovat nebudu. Chvílemi tam byla také zábava, asi kvůli tomu, že se nikomu nechtělo vystupovat a převlékat se do neoprénu. Ale jednou to přijít muselo! Ano, přišlo to hromadné svlékání. Zajímavé bylo, jak si každý stěžoval, že se mu srazil přes zimu neoprén. Bylo to určitě tím?

Alespoň to sluníčko objednal Zajíc dobře- hřálo hezky a tak jdeme hodit lodě na vodu a pofrčíme. Byla by to tak krásná a lehká voda, jen kdyby se tu nepletly ty rafty a pálavy. Ovšem nám to něco takového zkazit nemůže a jelikož tam nebyla Lucka tak ani neutíkaly před jejím ječením. Tak my se o to postaráme jinak, my to prostě do nich nabouráme. Zdálo se to jako klidná romantická projížďka na vodě, ale pokazilo to hlasité šumění vody vypovídající o tom, že se blíží něco ostřejšího. Ano, někdo tam poházel pár kamenů a my je teď musíme objíždět. Ale když se chce, tak všechno jde a kdyby někdo nechtěl, tak na něj dole čekají záchranáři na člunu. Ale ty naše děcka ze Zlíchova jsou přeci dobří vodáci a nikdo nikoho zachraňovat nemusel. Tohle bylo jediné zajímavé místo, dál už to bylo jen o opalování a u těch odvážnějších možná i o koupání- ale to by byli spíš blázni. Tak jsme dojížděli jen tak v poklidu, občas nás otravoval nějaký raft, ale my mu rychle ukázali záda.

Jízda na vodě skončila a už je tu zase to hromadné svlékání a navazování lodí. Až se každý uspokojí, obědem samozřejmě, tak se muže odjet domů. Autobus žádný problém nemá a tak se jede. Cesta je dlouhá a domů se nikomu nechce- komu by se chtělo po tak krásné sobotě. No, myslím, že o jedné osobě vím, samozřejmě ji jmenovat nebudu, jen prozradím, že seděla nebo spíš ležela přímo před námi. Jo kdyby tolik večer nechlastala. Jak byla ta cesta dlouhá, tak jsme museli zastavit na zmrzlinu, taky jsme tam někoho zapomněli. Ale ne naschvál, ona si to přála. A když už se blížíme k loděnici, tak rychle uklidíme nepořádek, který my vlastně neděláme. Už nám nezbývá nic jiného, než uklidit lodě a jet do svých domovů. A jak kdo strávil zbytek večera, to už vám nepovím.

Ferda