Tak mám tu pro vás kroniku ze zimního tábora v roce 2006. Byli jsme v Pasekách nad Jizerou na chatě Radkovi babičky. Chata byla útulná přesně pro naše potřeby takže jsme si užili spousta zábavy...

Zimní Tábor TOM 2006 - Paseky nad Jizerou

Kronika

• Předmluva aneb vysvětlení na úvod

Revoluční systém psaní kroniky nebyl určitě způsoben jen mojí leností(i když to asi hrálo svou roli). Na jednoho člověka je zaznamenávání všech denních informací, jejich následné zapisování a upravování moc... Navíc se stále jen naskýtá pohled z jednoho úhlu, stále stejná slova a názory... Prostě už to pak není nuda jen psát, ale i číst.

Proto je relativné praktické, když se o práci na kronice podělíme a každý si zpracuje "svůj" den. I přesto je potřeba nějaká osoba, která to vše sestaví dohromady. A tou jsem se stala letos opět po zásluze já. Hurá!

Doufám, že si při čtení kroniky užijete. Sledovány jsou dva cíle: pokud jste na táboře byli přítomní (fyzicky), můžete se zpětně bavit a vzpomínat na sqjelé události. Pokud jste přítomni nebyli, můžete nám tiše závidět a příště už si to nenechat v žádném případě ujít.

Zdraví

Lucya, zdatný tvůrce kronik skoro-profesionál

• Inventární seznam aneb kdo všechno byl u toho

Opravdu nás moc nejelo. Popravdě řečeno nás jelo opravdu velmi málo. Ale nám to nevadilo... Všechno má své výhody a nevýhody - takhle jsme se bavili všichni dohromady, každý s každým a lépe jsme se vzájemně poznali. Kdyby nás bylo víc, mohli bychom zas hrát hry a bylo by to celkově pestřejší (a nemuseli bychom mít tak často službu).

1. Zajíc
2. Tomáš "Mahoma" Mahring
3. Dan "Hujer" Krahulec
4. Lucka Procházková
5. Tomáš Procházka
6. Terka Polzová
7. Radek "Malej Koblih" Aksman

• Stručný obsah

Každé seriózní dílo musí přece něco takového vlastnit...

• sobota - Lucya - příjezd, výlet na běžkách po okolí polodenní 9km
• neděle - Mahoma - celodenní běžkařský výlet 26km
• pondělí - Tomáš - odpočinkové polodenní běžky 12km
• úterý - Radek - celodenní sjezdování
• středa - Hujer - celodenní běžkařský výlet
• čtvrtek - Zajíc - polodenní sjezdování, návštěva muzea
• pátek - Terka - celodenní sjezdování
• sobota - Tomáš - celodenní běžkařský výlet 25km
• neděle - Celestýnek - polodenní krátký běžkařský výlet 11km, odjezd

Od začátku akci provázely problémy s dopravou. Paseky nad Jizerou jsou všude prezentovány jako "kraj zapadlých vlastenců", čemuž asi zřejmě odpovídá i fakt, že přímo do vesničky (báječný 1km do kopce od chaty) bychom se dostali spojem, odjíždějícím z Prahy o půlnoci, který po rekordních šesti hodinách a pěti přestupech, dorazí do vytoužené destinace. Ostatním spojům by sice cesta zabrala pouhé tři hodinky a jediný přestup, ale nám by pak cesta k chatě zabrala asi celý týden, museli bychom kolmo vzhůru do kopce cca 5km, to vše i se zavazadly. Naštěstí byl Drbža i jeho autíčko dostatečně ochotní, tak jsme v osm ráno před loděnicí naskládali nejprve kopu věcí a nakonec i sebe do černého transitu. Cesta byla o hodně pohodlnější a ubíhala poměrně bezproblémově, pokud nepočítáme nástrahy číhající na mladé dámy na cestách. Drbža mě celou cestu přesvědčoval jak moc mě postrádal. Pak mě popichovali všici, obzvláště Tomáš s Ráďou si to nemohli nechat ujít. Verbální strefování jsem snášela, ale když mě bráška napálil loktem do čelisti (prý jen náhoda, už jsem měla chuť jít pěšky za autem. Kousíček u chaty jsme s autem zapadli. Drbža se Zajícem vyhrabávali zapadlé auto, zbytek mezitím odhrabával sníh ze zasypané chalupy. A jen kvůli tomu, že jsem bránila práva slabším a nechtěla běžkovat příliš daleko, jsem byla vydatně vyválena ve sněhu. Všechno dopadlo výborně a po té, co jsme si prohlédli chalupu, zabrali své pozice a vysypali své věci (čímž jsme přispěli k vytvoření neorganizovaného chaosu, který přetrval až do odjezdu) jsme vyrazili na krátký běžkařský výlet po okolí. Popravdě nám to moc nešlo. Na dílku musela naše skupinka vypadat spíš jako oslí karavana, všichni se tak neurčitě vlekli a lyže klouzali spíše vzad než vpřed. Výrazně nám zlepšoval průměr Mahoma, který vypadal skutečně profesionálně a díky němu nám většina běžkařů šla z cesty. Celou dobu jsem se tak pečlivě starala, zda má Radek dost sil, až se mi ho povedlo neskutečně vytočit. Taky jsem dávala pozor, abychom se náhodou moc nepřepracovali...takže opravdu nechápu, proč Zajíc s Ráďou využili každé příležitosti aby mě vyváleli ve sněhu...Aspoň že legrace.

Po ujetí krásných 12km jsme se vrátili do chajdy. Většina lidí (žéé,Dane?) sebou mrskla o postel a začala házet prasetem do dálky (inteligentní hra na mobilu). Můj nápad se sáňkováním se proto nesetkal s přílišným ohlasem, takže nakonec jsem vytáhla jen Tomáše a Zajíce. Zajíc se po traumatizující zkušenosti (pozn.autora-loni se mu nepovedlo zastavit dříve, než na zamrzlém parkovišti a to ještě hlavou! Prý to celkem bolelo...) s ďábelským bobem poněkud bál, ale obavy se ukázaly jako zbytečné, protože nezodpovědní vlekaři neupravili sjezdovku a boby nám skoro nejezdily. Když nás to přestalo bavit, šla jsem do chalupy dělat večeři, službu jsem měla s Ráďou. Sklidili jsme částečný úspěch - párek jsme uvařili moc hezky, polévka byla taky relativně dobrá a čaj se líbil. Jediné, co se nám dalo vytknout (a co nám také bylo vytýkáno při všech možných i nemožných příležitostech celý pobyt) byla bramborová kaše. Nejsem zvyklá dělat instantní kaše a kdyby někdo byl u zrodu téhle kaše, ještě by byl šťasten, jak jsme to zvládli. Mě se celkem líbila a chutnala tak neurčitě, jako vše z pytlíku. Ale zlí jazykové tvrdí, že to byl spíš bramborový puding. Asi neví, že pyrée je tuze trendy...Kaše skončila v kadibudce.

Večer jsme strávili zaslouženým odpočinkem, hraním drobných společenských her (kostky), čtením, lehkou konverzací a seznamováním se s novým členem našeho profi teamu. Bobby, do této doby jen anonymní kočka, se zničeho nic objevil u Radků na půdě a všichni se snažili s ním spřátelit. Nejprve dělal drahoty, ale podrbat na břiše se nechal celkem rád a po chvíli byl zcela domestikován...

Neděle 22.ledna 2006

A je tu první ranní "rozcvička". Venku opravdu mrzne jako když praští (praští co vlastně? no prostě je tam kosa), všude kupy sněhu a do toho vybíhají 4 postavy v trenkách a razí si cestu sněhem okolo chaty. Zaboření chvílemi až po pás se rochnili v čerstvém prašanu jako by se nechumelilo. A já měl jedinečnou příležitost to sledovat teple oblečený s foťákem, protože jsem dostal možnost zastoupit Terku (která přijela až ve čtvrtek) ve službě.

Po snídani jsme vyběhli nahoru nad sjezdovky s pláne, že pojedeme směrem na Dvoračky. Cestou se plán změnil, běželi jsme jinam, jen si úplně nepamatuju kam O:-) Mráz byl opravdu kvalitní, Ráďovi dokonce zamrzl i úsměv na tváři :-) A jak že se to pozná? Na otázku, jestli ještě může se vždy jen usmíval a nic neříkal ;-). Cesty byly dost zapadané, protože nového sněhu bylo požehnaně, ale stejně se jelo krásně. Začínal nám týden "volna", týden s kamarády, na běžkách a na sjezdovkách. Teď, když to tu tak píšu, hned bych se tam vrátil... Když už jsme se vraceli zpět do chaty (to jsme se vraceli vlastně už od začátku), dost se ještě ochladilo a některým se začínalo chtít omrzat, ale jen zlehka. A tak jsme přidali a "rychle" běželi do chaty, zahřát se. Zahřívání ale netrvalo dlouho, vrhli jsme se stavět iglu před chatou. Chtěli jsme postavit takové, ve kterém půjde přespat. Původní plán byl nic velkého...Protože jsem byl jedním z těch, co měli se stavěním iglů nějaké zkušenosti, "s lítostí" jsem přenechal vaření Lucce a Ráďovi a šli jsme stavět. A protože je důležité podlévání, iglu jsme pořádně podlévali. Mrzlo nám pod rukama! Konvice, lopatka, rukavice, kalhoty, boty, bundy...všechno co se namočilo, nebo teda spíš na co se nalila voda, tak téměř hned zmrzlo. Prostě supr podmínky pro stavbu. Po večeři jsme dali rozmrzat oblečení a rukavice a hráli jsme kostky. Vlastně hráli kostky, utírání nádobí na mě přeci jen zbylo ;-)