Zde najdete kontakty na vedoucí dětského oddílu:

Výlet bych shrnul krátce.
Krásný začátek: jednou v sobotu za tmy ráno odjezd od loděnice.

Krásný konec: stejnou sobotu za tmy večer šťastný příjezd k SK Zlíchov :o)

Účastníci zájezdu: Martin zajíc Kraml, Lucie luppy Procházková, David dave Boehm, Tomáš tomík Procházka, Tomáš ferda Andrle, Jakub kuba, Adam mačky Mačkal.
 

 Jakožto nejmladší člen posádky jsem se dobrovolně ujal iniciativy napsání článku z letošního lednového výletu po běžeckých stopách.
Jede nás pět půjčenou dodávkou oddílového výrobce plastových kajaků Tondy Železného. Nálada je dokonce skvělá, a blýská se i na teplejší časy. Zahříváme se ferdovým rumem 90% s čajem 10% a zajíc opět hořce lituje, že nemůže za jízdy pustit volant. Za okny tranzitu prší a to je dobré znamení, protože jako ten správný vodácký oddíl jedeme vlastně na tu vodu; sice bez kajaku, ale to nevadí. Cestou zastavujeme na malou zastávku pro nové stěrače, opravdu nesněží...
A to už se blížíme k Hillaryho výšvihu na Mísečky. A protože má naše dodávka motor vpředu a náhon na zadní kola, neváháme uposlechnout řidiče a všichni se vrháme přes sebe a přes sedačky na nežnou luppy zatížit ji a pod ledem ujíždějící odlehčenou zadní část vozu. Tak nějak to bylo. Chuděra, byla donucena celou cestu sedět vzadu. Proto, za odměnu, mohla celou cestu zpět sedět na úplně druhém konci vozu, a to za volantem. Dalo by se dokonce na WWW stránkách, dle vzoru K.O. maniaks, napsat, že luppy je vlastně profesionální řidička kamiónů :o).

Nevěděl jsem, že fialové Milka krávy rostou i v česko-moravsko-slezských Krkonoších. Po příjezdu na parkoviště jsme byli přepadeni. Retro repro disco hudba, všude skoro zdarma obrovské tabulky čokolády, nehlučné a nepáchnoucí ekologické čtyrkolky, no paráda! Prostě všude hnus fijalovej. Dokonce si jedna, zcela šílená členka našeho družstva hned v úvodu soustředění namazala něco fijalovýho na skluznici, aby se jí snad dobře bruslilo. Čokoláda to opravdu nebyla, bylo to nějaké alpské Swix Skivo.
Vběhli jsme na stadion, svlékli bundy, oblékli slušivé vodácké hadříky a už jsme pelášili co nám hůlky stačili na start profesionálními závodníky obsazené Jilemnické běžecké devadesátky. Jen co jsme se aktivní účastí v závodu na kost zahřáli, čekal nás krásný výlet přes hory a doly a Žali, i nářky a žaly těch, kteří se nejen ráno málo nasnídají ani svačinu si nevezmou, natož hotovost, aby u sebe, třeba kvůli nějakému občerstvení, měli :o).
Šplháme k cíli naší dnešní cesty: kamenná rozhledna a orazítkováni ve stanici výčepního, skoro jako v tom filmu Ostře sledované kajaky. Den je v půli, počasí je nádherné, slunce svítí, ptáci na stromech se vedrem klepou, sněhu moc, teplota tak akorát kolem nuly a lidí všude kolem velmi málo, asi to je tím mrazem a padající vodou z vrchu. Nastěstí máme ty sněžnice, protože hledat někde dole pod vrchem v hustém porostu Bucharovu cestu, navíc hladoví, žízniví a plný sil, to by mohlo být smutné. Potom už je to jen pár kilometříku, několik zatáček a dlouhých sjezdů přes Benecko a kolem Ještědu zpátky k vrakovišti k fialovým čokoládám. Snad jsem na něco nezapomněl.
Ano samozřejmě, ještě cukrárna v Kopidlnu, kde přece dává Rumcajs kremroli na dobrou noc. Tak tu cukrárnu perníkovou chaloupku, přesně za pět minut sedmnáct, chtěla paní vedoucí před našim nájezdem zájezdem uchránit. Držela už koště, aby stihla letošní lednový slet. Ale nestihla, nepovedlo se. Zdrželi jsme jí a nakoupili velké fialové čokolády a medová lízátka.
Naše rychlé bruslení, klasické běžení i sněžnicové šlapání splnilo všechna má i nečekaná očekávání. Nakonec na konec zazvonil od těch fijalovejch zvonec. A příběh nemusí být pravdivý a zážitky jemné, stačí, když jsou dostatečné silné a hluboké :o).

Adam