|
Stručná fakta: léto- 17.6.-20.9.2008- 96dní + Kréta- Stalis- Main Bar + Lucka, David a komparz (slováci, češi,řekové)+práce na baru, výlety, koupání = Neopakovatelné zážitky, mraky peněz, hromada zkušeností
A PŘEDEVŠÍM VÝBORNÝ ČLÁNEK NÍŽE
A- auta – Luxusní auta, která neodpovídají stížnostem lidí na nedostatek peněz, navíc Řekové řídí jako prasata, sebevrazi i maniaci zároveň, ale vše mají pod kontrolou. Málokde jsou na silnici značené pruhy, protože je to zbytečné, když se jimi nikdo neřídí a každý si jede, kde se mu zlíbí. Uplatňuje se právo silnějšího, ten, kdo počítá s předností pro chodce, se nedožije večera ve zdraví. Neustálá obezřetnost a uskakování je nutná, protože cedule zákaz vjezdu či jednosměrka je pouze na ozdobu a nikoho by ani nenapadlo se tím řídit.
Ale i přesto jsem zatím neviděla jedinou dopravní nehodu.
B-bar- Náš druhý domov, kde trávíme nejvíce času- osm hodin denně v práci, ale občas i když máme volno. Není nám tam vůbec zle, protože ostatní řečtí i češští a slovenští kolegové jsou prima a navíc máme pití zadarmo.
C-Crete- Kréta je největší řecký ostrov, kde na 540tisíc obyvatel připadá 34milionů olivovníků. Hlavním městem je Heraklion (Iraklio) a člení se do čtyř administrativních krajů- Lassithi, Heraklio, Rethymno, Chania.
Č- čipsy- pokud se to kuchařům příliš nevyvede s jídlem (a je to častěji než bychom si přáli), o naše přežití se postarají čipsy, arašídy a pistácie, které svorně zobeme na baru. A denně si dáváme předsevzetí, že už si skutečně nevezmeme jediný buráček...a? Nikdy to nejde dodržet. Ale jsou dobrý- solený a s brázdami na povrchu...
D- dieta- nedobrovolná. Nemůžeme jíst na bufetu restaurace, ale máme vyhrazenou kantýnu pro sebe. Jídlo se na kantýně objeví třikrát denně jen na třičtvrtě hodinu, my se tam stavíme jen dvakrát, protože vstávat na snídani v sedm ráno je ,,mission impossible“. Všude je kopr, místo masa spíše rozsekané kostičky z blíže neidentifikovatelných zvířátek, rozvařené brambory, všude minimálně dva litry olivového oleje a půl litru octa... Co se zde dá sníst- špagety (často i čtyři jídla po sobě!), hranolky, rajčata s fetou a chlebem a meloun. A když vám u jídla kouří deset kuchařů, kteří na sebe ječí řecky, vezme vám to chuť úplně a už vás veškerý hlad přejde, tak jsme si zvykli na miniaturní nebo nulové množství jídla. Hubneme a vzpomínáme na řízky, guláš, jablka, palačinky, jogurty, musli...
E-Ela!- Řeci sami svou zemi nazývají Hellas (čti Ellas), proto za každým druhým slovem říkají Ela...Neexistuje pro to žádný překlad, je to něco jako Dělej, Na, Tumáš, Hej, Honem, Jasně, Cože?...
F- Frappé- typičtější nápoj pro Ŕeky než řecká káva (to je stejnak jen synonymum k turkovi, což ale není taktní říkat nahlas a ještě anglicky) z praktických důvodů- Nescafé s troškou studené vody a cukru (glykos, metrios, sketos- sladké, středně sladké, bez cukru) našlehat do pěny v mixéru, přisypat kostky ledu, mléko, dolít studenou vodou, zamíchat a zapíchnout brčko. V takovém vedru se totiž nic horkého pozřít nedá a navíc to kafe můžete vypít i o několik hodin později, aniž by vystydlo (možná se trošku ohřeje, ale to nevadí)
G- Gyros Pita- po Aristotelovi a Platonovi největší přínos Řecka světu- za 2,5 eura se člověk pořádně nají (a nám to vystačí skoro na celý den), dá se to vzít s sebou a koupit skoro na každém rohu- kousky ogrillovaného vepřového nebo kuřecího masa, rajčata, cibule, zelí, hranolky a dresing zamotané v placce pita chlebu.
H-hosté- ano, kvůli nim jsme tady. Nejen my, ale úplně všichni obyvatelé Kréty. Nejzákladnějším pravidlem je hosta nezklamat, tudíž nemáme sice růžové víno, ale hbitě ho vyrobíme. Stejně tak sladké bílé víno či suché červené- všechno zvládneme vhodnou kombinací dvou druhů vína- červeného a bílého. Pepsi...hm, cola. 7up...jo, sprite. Metaxa...takže greek brandy. Ale také se nám to jednou nepodařilo, když měl barman Jorgos day off a náhradník Wočko nevěděl, jak udělat koktejl Alexandr. Nepřiznal to, ale jeho improvizace byla červená tekutina ve vysoké sklenici, zatímco Jorgova varianta byla vždy béžová věc s mlékem v nižší skleničce. Hosté bohužel věděli, co chtějí a nebylo to tohle. Nabídli jsme jinou alternativu a oni zvolili další koktejl, který si celé měsíce nikdo neobjednává a jehož manuál v počítači opět chyběl- Lumumbu. Tentokrát improvizovala Eva a přestože nějaké ingredience vynechala, vyvedlo se to lépe a zákazníci byli spokojení.
CH- chudoba- na Krétě je životní úroveň nižší než v Čechách, ale přestože si všichni stěžují, jak je převálcovalo přijetí eura a jak nyní nemají žádné peníze, neustále kouří (nebo minimálně zapalují jednu cigaretu od druhé)a jezdí drahými auty do práce, která je deset minut pěšky od domova. Plat je tu víceméně hodně podobný jako v České republice s tím rozdílem, že lidé pracují jen v sezóně od dubna do října. Proto pracují třeba dvanáct hodin a nemají volné dva dny týdně ani nezůstávají doma kvůli nemoci. Někdo má den volna měsíčně, někdo čtyři, ale více ne. V zimě jsou nezaměstnaní (kromě těch, co vlastní farmu a sklízí olivy), ale veškeré sociální dávky od státu jsou dost směšné. A navíc například jídlo je rozhodně dražší než u nás...
I-Italové- Hotel má jakýsi výhodný kontrakt s italskou cestovkou Columbus, takže Italové mají v hotelu prominentní postavení- na restauraci bývají italské dny, na baru mají capuccinu i espresso v all-inclusive, animátorský team je kromě Slovenky Silvy zcela italský a i spousta nápisů je italsko-anglická. Proto sem jezdí Italů mraky.
Čtyřmístné stolky jsou pro Italy nedostačující- dají dohromady alespoň tři stoly, odnesou židle z poloviny baru, všichni si objednají espresso (cca 40ks.) a pak už jen sedí a dlouhé hodiny hlasitě konverzují a smějí se. Děti běhají okolo, dělají ještě větší povyk, ale to nikomu nevadí. Mluví jen italsky a když ,,non kapišto“, jsi úplný blbec a hledají italsky mluvícího číšníka. Znalost cizích jazyků Italů je katastrofální, spíše nulová, především u mladých lidí mého věku mi to přijde nepochopitelné. Jsou strašní držgrešle (ještě horší než Češi)a nejen že by Ital nedal dýžko ani po silném úrazu hlavy, ale zásadně si ani nezaplatí nic nad rámec ,,all-inclusive“, to to raději přestanou chtít.
Ale jinak jsou hrozně přátelští a vřelí, zamilují si personál a potom se s ním zdraví, fotí, objímají na dobrou noc a při odjezdu prolévají spousty slz. ,,Lusí! Čao Lusííííí!“ na mě potom volá celá skupinka mladých Italů na deset metrů ode mě a to nejen v baru, ale i na ulici, na pláži, v areálu hotelu... v pracovním oblečení stejně jako v civilu...zůstává mi záhadou, jak mě můžou tak suverénně poznat.
J- Jorgos- Jorgos neboli George čili Jiří je velmi oblíbené řecké jméno, jen na baru máme dva a na restauraci dalšího. Ale Jorgos je hlavně náš barman, nikdy předtím jsem si neuvědomovala, že dobrému barmanovi nestačí prostě umět namíchat všechny koktejly, ale musí dokázat lidi na bar přitáhnout, zabavit a udržet je tam. Jorgos je duší i šéfem celého baru- někdy je nervózní, ironický nebo podrážděný (ono není lehké mít jeden volný den měsíčně a pravidelně být v práci od šesti do půl čtvrté), jindy je s ním větší sranda, ale pořád asi nejlepší šéf, kterého jsme mohli v celém hotelu najít. Nikdy nemluví o sobě, ale od holek víme, že jeho manželka Eleni je na recepci, je mu něco přes čtyřicet, má dvě děti, do práce jezdí na motorce, přestože bydlí na kopci kousek nad barem a dělá tam více než dvanáct let.
K-koupání- Krétské moře je nejčistší ze všech řeckých ostrovů i pevninského Řecka a je to vážně nádhera. Slané je ale bohužel pořád. Od Stalidy až po Malii se táhne úzký pruh (cca padesát metrů) písečné pláže a vstup do vody je zde pozvolný. Až moc. Stometrů od břehu člověk stojí v davu lidí a moře mu sahá kousek nad pás. Na severovýchodě jsme se koupali v Place, kde pláž byla kamenitá, ale voda úplně průzračně tyrkysová a hned od začátku byla hloubka. Na jižním pobřeží jsou strmé hory a pláží je mnohem méně a nejsou moc rozlehlé. A vstup do moře je tak příkrý, že už při druhém kroku zahučíte pod hladinu.
L- Lusí- Všichni mě tu znají jménem a při každém setkání slýchám :,,Jásu Lusy“ o to více trapné je, že na mojí paměť jsou řecká jména moc náročná- Jorgos, Nikos, Stavros, Vagelis, Dimitra, Eda, Eleni, Maria, Adrianna, Emanuella, Tassos, Adonis, Dimitris...Pro všechny jsem Lucy, ale Jorgos mi občas řekne Lucka, jak to slýchá od Davida a od holek. A manažer na rozpisy píše Lucie, Lucia ale i Lucya.
M-mafiáni- Mafiáni, ti mají v našem hotelu hnízdo. Jsou to muži středního věku nebo starší, kteří nosí oblečenou zásadně jen černou, někteří to doplňují tmavými brýlemi, scházejí se na našem baru a zásadně pijí zadarmo. Pozvolna pronikám do jejich propletené sítě vzájemných vztahů- manželka manažera, sestra majitele, bratranec syna majitele, vnučka sestry manželky majitele, bývalá žena přítele vnuka majitele... A všichni očekávají, že jsem si je prostudovala v encyklopedii ,,Who is who in a Blue Sea“ a že je přeci nemůžu neznat.
N-nákupy- Vcelku se tu vyplatí nakoupit oblečení, bižuterii, kabelky, boty atd, obzvláště když po letní sezóně následují gigantické výprodeje. Bohužel ani kabelka ze sebeluxusnější kůže se nedá sežvýkat k večeři a jídlo je tu docela drahé. Jak co. Pomeranče, melouny, džusy, olivy, olivový olej a alkohol tu nestojí skoro nic. Na druhou stranu jablka, hrušky, jogurty, mléko a všechny mléčné výrobky jsou několikanásobně dražší, v podstatě vemi luxusní zboží.
O-Owner-Nikos Chronatkis alias Korytnačka je velmi osobitou figurkou hotelu. Proplešatělý pán s brýlemi a bříškem, zásadně v černé košili jehož přesný věk nedokáže nikdo odhadnout. Určitě je pamětníkem světové hospodářské krize třicátých let, ale jestli pamatuje i první světovou válku nebo Rakousko-Uhersko, popřípadě vyhnání Adama a Evy z ráje netuším. Většinu času je mimo, oči upřené před sebe a svým kolíbavým krokem vesele ťapká chodbami a uličkami hotelu. Občas vypadá, že se probral a jeho zmatený výraz prozrazuje, že tohle místo ještě nezná. Například se takto zjevil v kantýně, ale nedal se zaskočit, hrábl oběma rukama do mísy se salátem, narval si ho du pusy a potom pronesl ,,poselství davům“. Bohužel řecky. Nicméně i řečtí údržbáři obědvající v kantýně z něj nebyli o nic méně na větvi než já. Jindy je celé dny velmi aktivní, celý září, povídá si a dožaduje se telefonu a vody Perrier a whiskey Cutty Sark. Zapaluje jednu cigaretu od druhé, ale nevím, jestli před tím, než co ji típne celou v popelníku ji alespoň jednou přiloží ke rtům. Občas se mu stane, že zapomene, že celý areál mu patří a chce platit. Už jen to, že si zapamatoval moje jméno je úspěch, bohužel nikdy si nevzpomene, že já mu řecky opravdu rozumět nebudu. Velmi rád zve lidi na drink zdarma, proto mu již říkáme ,,offner“ a když dorazí parta jeho přátel, kteří jsou ještě o nějaký ten pátek starší, vypadá to jak přehlídka ortopedických pomůcek v domově důchodců, protože každý z nich vlastní jinou originální oporu chůze...
P-příroda- V zimě tu prý někdy sníh leží až na pláži, ale jediný les, který tu mají je v Národním parku Soutěsky Samaria, louky nebo obilné lány tu nejsou vůbec a trávník je symbolem luxusu na třídě v hlavním městě Heraklionu. Podle legendy Bůh prosíval úrodnou zem a tvořil pevninu a když mu v sítě zbyly jen kameny, hodil je do moře a z toho vznikla Kréta. Hornatý, neskutečně vyprahlý ostrov. U moře je písčitá (někde oblázková) pláž, potom místní silnice lemovaná hotely a obchody, nad ní jen národní silnice nad kterou se tyčí vrcholky hor. Ničím nepřipomínají české hory, protože ani kdyby nějaký sebevrah chtěl, chodit se v nich nedá-sucho, vedro, žádné cesty a občas jen kolmo vzhůru. Většina osídlení je na březích moře a neexistují skoro žádné silnice, které by vedly napříč ostrovem, kde jsou hory nejvyšší. V moři je spousta rybiček, krabů (jeden už mě žďoubnul do prstu), mořských ježků a jiných obludek a na plážích rostou palmy. V oblasti Chanie ve stínu vysokých hor je větší množství srážek a daří se tam pěstování citrusů a oliv. Všude se potuluje větší množství zcela bezprizorních ovcí a koz, i když moc nechápu, z čeho jsou živé, pokud nežerou šutráky. Toulavé psy, kočky a šváby.
Q- quads- neboli čtyřkolky si může půjčit úplně každý na každém rohu. Pokud jste bohatý, rozmazlený, rozeřvaný teenager, který bez trička všechny oblažuje pohledem na lehce oplácanou postavu s kůží barvy sýra a potlouká se ulicemi Malie se svými přáteli, čtyřkolka je společenskou nutností! Že na ní může jezdit i člověk bez jakéhokoli respektu k dopravním předpisům potom sledujete, když uskakujete čtyřkolkám jedoucím na chodníku, v pěší zóně, zákazu vjezdu, protisměru, na červenou...Zapomněla jsem dodat, že když se řítí alespoň deset čtyřkolek v řadě městem, je nutné troubit a vřískat, abyste o své přítomnosti všechny důkladně informovali.
R-ruiny- Ruiny rules. Minojská Kréta v palácovém období (cca 2000-1400př.n.l.) byla první evropskou civilizací. Z té doby se zachovali paláce jako Knossos, Phaistos, Malia, Zakros a další a spolu s archeologickými muzey tvoří v podstatě jediné krétské památky, protože po zničení minojské kultury výbuchem sopky na Théře a vpádem Mykéňanů nastalo temné období, které trvá možná dodnes...
Ř- Řekové- Jako všechny jižní národy jsou Řekové mnohem přátelštější a kontaktnější, přestože zase jiným způsobem než Italové. Než aby tě oslovili nebo řekli:,,Uhni“, chytnou tě kolem ramen a nasměrují požadovaným směrem nebo se tě jinak dotknou. Jsou přátelští, takže i lidé, kteří já pořádně netuším, jak se jmenují nebo co dělají, mě zdraví i několikrát denně při každém setkání :,,jásu Lusí. Ty kánis?“ nebo v anglické verzi :,,How are you?“. Pro mě je to naprosto nepochopitelné, když například v Čechách žiji v jednom paneláku osmnáct let a se spoustou lidí se nezdravím vůbec nebo jen ,,Brý den“ a tady si s námi šel po pár dnech popovídat Ind z Curry Parku, který sídlí v naší budově.
Každý se zajímá o každého a málokterá otázka někomu přijde nevhodná nebo netaktní (odkud seš, co dělají tvoji rodiče, kolik máš sourozenců, máte hodně peněz, jak dlouho chodíš s Davidem...). Navíc tu jsou všichni jedna velká rodina- nejde o to, že by měli velký počet dětí, ale rodina manželky tvého sourozence je okamžitě i tvoje vlastní rodina, být bratranec znamená blízké vztahy...asi nikdy se v tomto labyrintu zcela nezorientuji.
Také je tu zvláštní pohostinnost, například i v taverně ti při odchodu nabídne majitel panáka raki nebo talířek melounů.
S-sluníčko- Průměrně zde je 300slunečných dnů v roce, pouze v zimě jsou srážky, někdy i sněhové. V létě prý tady pršelo jedinkrát cca před pěti lety. Rozlišujeme už jen drobné nuance jako hrozně moc slunečno, dost slunečno, o něco méně slunečno, jeden mráček na jasné obloze. Jediné, co usnadňuje přežití a zabraňuje upečení je vítr, který fouká poměrně často.
Š- šílenost- Spousta věcí, které člověka dovede k šílenství- řecká mentalita s přístupem, že všechno sice bude, ale je na to dost času. Ježdění na motorkách v plavkách, žabkách a bez helmy. Dopravní provoz a čtyřkolky. Nedostatek nebo nepoživatelné jídlo na kantýně. Hodinová výpomoc na restauraci a jiné nápady manažera. Vedro. Vytékající žumpa na ulici a utopení švábi.
T-tipsíčky- největší výhoda, kterou máme na baru oproti kolegům z restaurace jsou tipsíčky. Máme přesně vymezené pracovní území a z něj případná získaná dýžka jsou naše. Někdy se daří lépe, někdy hůře a nezáleží to jen na kouzelném úsměvu, ale i na hostech.
Především Němci a Řekové jsou při nechávání tipsů štědří, naopak Ital, Čech nebo Rus by musel utrpět silný úraz hlavy, aby obsluze nechal alespoň pár centů. Dáváme je každý večer dohromady do velkého hrnečku-tzv.tipsíček fond a z něj si platíme výlety- aquapark, Heraklion, Knossos, Samaria Gorge, zmrzlinu nebo drobnosti typu pálky a karty. Průběžně utrácíme, ale celkově jsme si již určitě alespoň 300euro nasyslili. Asi nejvíce jsem měla 16euro za večer.
U- úsměv-Nikdy jsem si sama toho nevšimla, ale spousta lidí tady pronesla poznámky o mojem úsměvu. Že se hezky usmívám. Že se usmívám pořád. Jak je možné, že se pořád směji. Že mám nejsladší úsměv na celé Krétě... Tak jsem na něj sama zvědavá, ale bohužel jsem si ještě nikdy nevšimla- když se na sebe zkouším usmát do zrcadla, není to ono a výsledkem je spíše škleb. A na většně fotek vypadám jako Frankenstein po flámu, tak vážně netuším...:o)
V-výlety- snažíme se podnikat výlety, jak jen je to možné, nicméně naše možnosti jsou dosti omezené. Do hor se jít nedá a existují tedy jen dva druhy lokálních procházek – napravo nebo nalevo po pláži. Naučný výlet jsme podnikli do hlavního města Heraklionu, do starobylého minojského paláce Knossos, byli jsme v městečkách Agios Nicolaos, Malia a Hersonissos- to všecko jsme podnikli na vlastní pěst. A ve spolupráci s místní ,,cestovkou“ jsme si za protekční ceny zakoupili výlet do aquaparku Aquaplus a do soutěsky Samaria. Všechny výlety byly moc fajn, ale už nám nic jiného na návštěvu ani nezbývá. Všechno je moc drahé, moc daleko a ještě dost o ničem (cikánské tržiště, krétský večer, návštěva bývalé kolonie lepry). Plánujeme ještě prohlídku Ierapetry s tropickým ostrovem Chrisi a další aquapark Watercity.
W-Wočko- Těm, co znají Wočka skibobistu, není třeba nic říkat. A těm, co ho neznají, to stejně nic neřekne. Nicméně jeden spolupracovník Jorgos Ktistakis ho připomíná nejen svým vzhledem, ale i chováním, proto mu tak přezdíváme, abychom ho odlišili od druhé Jorga, našeho barmana.
X-Xekalupone- ,,Dejvit, xekalupone!“ věta, která se častým užíváním stala již dost otravná, nicméně jeden ze symbolů našeho pracovního pobytu. V překladu něco jako :,,Davide, hejbni sebou“nejprve používal Vagelis s Wočkem skutečně jen v práci, když své požadavky křičeli na Davida okýnkem. Nyní se to stalo něčím jako druhým příjmením Davida, které na něj křičí již půlka hotelu a to kdekoli se objeví.
Malá odbočka do historické lingvistiky- tento výraz není z řečtiny, jde o typicky krétské slovo.
Y-Yannis- Další typické řecké jméno, ,,našeho“ Yannise od typických Řeků odlišují pomněnkově modré oči. Nejmladší a nejnormálnější z mafiánského hnízda, přestože jeho oficiální funkce se nedá určit, nicméně vždycky řeší problémy s kasou, počítačem a jinými technickými vymoženosti. A občas se objeví na rstauraci za kasou.
Jeho dědeček je taky Yannis, nicméně dostal téměř oficiální přezdívku ,,Mr.Grandfather“ a laskavost a sympatičnost mají asi v rodině...
Z-zábava-Stalis leží mezi dvěmi středisky ,,zábavy“- Malii a Hersonissem. Nkěteří ji vyhledávají, my se jí snažíme raději vyhnout. Říká se, že jediný rozdíl je ten, že v Malii se probudíte s cizí holkou v posteli a bez peněz, zatímco v Hersonissosu se probudíte bez peněz s kocovinou sám na ulici. Ulice lemované nočními bary a kluby s neonovými poutačemi, před nimiž lákají dívky v plavkách ke vstupu a všude se valí party mladých ,,privilegovaných“ bohatých ,,dětí“ (povětšinou Britové).
My se bavíme skroměji v aquaparku, při sledování animátorského programu na theatru, při práci v baru, při hraní rummikubu a karet, při pinkání a dovádění na pláži...Myslím, že i bez discotétky Rhytm (jediná discotétka ve Stalis) se zrovna nenudíme
Ž- žal- I kdyby všechno bylo naprosto dokonalé (a to vždycky není pravda), občas si vzpomeneme na svůj ,,předchozí život“. A je nám smutno. Najednou nám po tak dlouhé době začnou chybět kamarádi a rodina, nejrůznější aktivity a místa. Ale to už k tomu patří, když chce člověk cestovat, stesku po domově se nevyhne. Jen se bojím ,že až odjedu odsud, bude se mi zase stýskat...
Nechtěli jsme Vás umořit množstvím textu (náš cestovní deník má nyní téměř sto stran) ani fotek (cca 380ks.),ale pokud máte zájem, další photky na http://luczyk.rajce.net a cestovní deník na vyžádání na
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
(a David na vyžádání na
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
).
|
